Věděli jste

Višně Maraska

Višně maraska je určitým symbolem a synonymem místa a hospodářským drahokamem minulého století. Dalmatská maraska je nejkvalitnější višně na světě a Brela patří mezi městy s nejpříznivějšími podmínkami pro její pěstování.

Druh marasky z Brely se nazývá Sokoluša. Díky svým protizánětlivým, imunostimulačním, antibakteriálním, antialergickým, antivirovým a protirakovinovým vlastnostem, vedle nádherné chuti poskytuje také i blahodárný účinek na lidské zdraví.

Dlouhou řadu let byla maraska hlavním zdrojem příjmů místních obyvatel. Proto je jasné, proč všichni byli velice št'astní a pyšní, když sklizeň byla dobrá. Takhle vzniklo rčení ''Z Brely, a co ted'?''

Šakan

Původní jméno kamenného symbolu Brely, přírodního krajinného fenoménu a známého brandu chorvatského cestovního ruchu, je Šakan.

Opomíjením dřívější historie místa v turistických trendech, dnes je populárně nazýváno Kamen Brela, ale v historickém období až do začátku 20. stol. se používal výhradně název Šakan.

Samotný název vznikl a používal se díky faktu, že zde bylo přirozené stanoviště tuleně středomořského (monachus monachus), dnes téměř vyhynulého druhu, na červeném seznamu IUCN, a mezi lidmi populárně nazýván různými mytickými názvy, jako je právě Šakan.

Kromě tohoto místa se vyskytoval i v lokalitě Soline-Loznica, o čemž svědčí název Medvidina, malá pláž schovaná hluboko v přírodní jeskyni, právě ideální místo „polehávání“ po velkých porcích ryb v bohatých a zachovalých částech podmoří Brely.

Poslední dle vyprávění datované pozorování stálého výskytu mořského člověka v těchto místech bylo zaznamenáno začátkem 20. století.

V chorvatské literatuře ji poprvé zmiňují benediktýni v 16. století a vědecky je poprvé popsána v r. 1779.

Zajímavou skutečností je to, že právě tato část dnešní Brely byla majetkem a pod správou benediktýnů a zůstává tajemstvím, zdali je i samotné jméno spojováno s Benediktýny.

Kvůli neznalosti a nepoznávání tohoto druhu, obyvatelé Brely, kteří svědčili o přítomnosti tohoto savce, připisovali tomuto stvoření mytické vlastnosti, jako mořský člověk nebo mořský farář poustevník, o čemž svědčí i odborný název (monachus monachus).

Kvůli neznalosti projevovali domácí obyvatelé i strach před tímto tvorem a vyháněli jej výkřikem "Buuuuu, Šakane!" Často používali toto – pro ně mytické stvoření – ve svých výhružkách jako Odnese tě Šakan, protože si mysleli, že z moře vyšel se zvláštním účelem, samozřejmě že tehdy neznali vědecké informace o biologických potřebách tohoto savce.

Tak, jako v širší oblasti Mediteránu, při hledání lepšího, neohroženého a zachovalého stanoviště, při hledání klidu a samoty poustevníka, ohrožen agresivitou obyvatel a rybářů, opustil tento mořský člověk Brelu a zanechal za sebou pečeť ve jménu dnešního kamenného symbolu našeho turizmu.

(tekst: Nenad Bekavac)

Pláž Punta rata

Pláž Punta rata byla americkým časopisem Forbes zařazena mezi 10 nejkrásnějších na světě, v celkovém pořadí je 6. a 1. v Evropě.

Americký portál Huffington Post v roce 2014 prohlásil, že je Brela místo ze snu a důvodem, co nejdříve to bude možné, "skočit" v letadlo do Chorvatska.

Podle belgických portálu European Best Destinations - jedná z nejkrásnějších pláží v roce 2015.

Portál Business Insider, zveřejnil v květnu 2015 následující: "Pláž Brela, která se nachází mezi Splitem a Makarskou, je středomořskou oázou se šest kilometrů bílého štěrku, přerušovaného fíkovníky a olivovníky ..."

http://www.livecamcroatia.com/najljepse-plaze-hrvatske/brela-kamen-atraktivna-plaza-web-kamera/

Příchod Chorvátů na moře

Traduje se že právě na Dupcích poprvé ve svých dějinách Chorvati zvolali: "Moře, moře!".

Gala večeře

Brelané hrdě zdůrazňuji, že právě oni koncem 60ých let 20. století poprvé na Jadranu v naších hotelech zavedli přepychové gala večeře o několika chodech, jako i cocktail show. V té době byly to takové revue, že mnozí hosti přijížděli dokonce i dvakrát ročně, aby si užili té královské slavnosti. Takový druh zábavy do Brely přinesli naši námořníci z osobních lodí.

Legenda o potopeném městě Pelegrin

O potopeném městě Pelegrin se z generace na generaci předávají legendy. Existuji dvě podobné verze.

Pelegrin byl velké a krásné město, které se jednoho dne stiženo kletbou potopilo. Legenda říká, že se každý rok o Vánocích přesné o půlnoci vynoří drožka s dvěma bílými koni v plném trysku, v níž se nacházejí princezna a princ. Aby se město zase otevřelo, respektive vynořilo, osoba, která se v té chvíli ocitne na tom místě, musí skočit do drožky a dát princi otěže.

Tento příběh zapsal Stipe Zubanović ve své knjize "Chůze s bórou" ("Hod s burom").

Poněkud odlišnou verzi ve své knize popisuje Ante Putnik (Ante Carević):

Obyvatelé potopeného města Pelegrin netrpělivě čekají na znovurození svého města. To se stane, když přijde hrdina, který o Vánocích přesně o půlnoci na pramenu Gogolj počká na dívku na bílem koni. On musí vzít její ruku a odvést jí k Čerovice. Na cestě k Čerovice, votivní svatyni potopeného města, jim bude neustále hrozit různá nebezpečí. Nejhorší z nich je divoká voda, která bude těsně sledovat jezdce, aby je pohltila.

Cokoliv se stalo, mi ještě čekáme na hrdinu, který nám pomůže, aby příběh o potopeném městě Pelegrin dostal svůj další díl. Hodně štěstí!

Privátní
ubytování

Hotely
v Brela

Turistické
agentury

Hostel
v Brela