Historie

Mnozí spisovatelé umístili starou Berulii ( z doby Porfyrogeneta),  či konkrétněji Brelo, na více různých míst:  dnešní  Brela Gornja, Vrulja, Verulja,  u kostela sv.Mikuláše (Nikoly) v poli na jižní straně anebo pak jako malou vesnici na vyvýšenině podél mořského břehu blízko zátoky Vrulje.

Název města má původ v  pramenech vody, (tzv.  vrilo nebo vrelo), na tomto prostranství a  podmořském pramenu sladké vody (tzv . vrulja). Naše Vrulja je  pramenem  bezejmenné řeky z biokovského masívu, která vyvěrá asi 20 metrů pod mořskou hladinou. Vedle tohoto hlavního nejsilnějšího pramene existují další méně silné prameny, které se směšují s mořskou vodou.

Nejstarší psanou historickou a kulturní památkou města je „To Beroyllia“ z r. cca 950, která se zachovala díky byzantskému císaři Konstantinu Porfyrogenetovi.  Ve své knize napsané v řečtině “O vládnutí  říší” zmínil toto město jako jedno ze čtyř opevněných měst starého neretvanského knížectví  Paganie. Tehdejší Brela vedle Makaru, Zaostrogu a Gradce zmínil jako čtyři obydlené pevnosti stare Paganie.
Zmínku  o obyvatelech Brel,  nazvaných latinsky „Brolanenses“, nalezneme i v listině chorvatského knížete Juraje Šubiće z města Klis, z roku 1315.

Koncem 16. st. cizí prameny jasně rozlišují „Brehlia superior  at inferior“ a koncem 17. st. „Brehgli Dolgni“ a „Brehgli Gorgni“, tj. Gornja Brela za kopcem v záhoří a Donja Brela v přímoří.
V chorvatštině byl název Brela poprvé zaznamenán, jak je známo, v r. 1694 v závěti Dona Nikoly Ursiće
Od r. 1993 jsou Brela samostatnou obcí.
Na přelomu století Brelané oslavili 1050-té výročí svých psaných dějin.

Za zmínku každopádně stojí:

Silvanův relief byl nalezen v Brelech v r. 1969,  zazděn nad naddveřním trámem stáje v soukromém vlastnictví  Srećka Filipoviće. Silvan (Silvanus), bůh dobytka, a jeho družka Thana byli hlavními a nejvíce uctívanými bohy starých Dalmatů. Kultovní obraz Silvana měl za úkol zajistit zdraví a rozmnožování se stáda. Chybí horní část reliefu, část atributů v pravé ruce a okraje. Na zachovalé horní části těla nejsou žádné detaily, základní tvar těla je nepravidelný a pokřivený. Ruce jsou rozšířené: v levé je pastýřská hůl (pedum) a v pravé atribut vytesaný ve tvaru čtverce s násadou (lopata). Tento relief je dnes součástí soukromé sbírky Zvonimira Filipoviće.
(fotografie Silvanova reliefu )