Jeskyně Medvidina

Objevte historii jeskyně Medvidina, skrytého klenotu s pláží, kde kdysi odpočíval nejvzácnější tuleň světa – tuleň středomořský (Monachus monachus). Pro místní obyvatele nebyl jen zvířetem, ale mystickým „mořským člověkem“, který po staletí inspiroval cestovatele i básníky.

Legendy o „mořském gurmánovi“
Tito inteligentní tvorové odjakživa podněcovali fantazii kolemjdoucích. Opat Alberto Fortis ve svém slavném díle Cesta po Dalmácii (1774) zaznamenal neobvyklou lidovou víru:

„Pobřežní obyvatelé připisují tomuto obojživelníkovi silnou náklonnost k hroznům a vážně tvrdí, že v době zrání v noci vychází z vody a ozobává hrozny visící z révy.“

Kromě záliby ve vinicích rybáři vyprávěli o jeho smyslu pro humor – prý je s oblibou provokoval tím, že vyhazoval ryby do vzduchu a obratně je chytal do zubů, což v 16. století popsal i básník Mavro Vetranović.

Medvidina v chorvatské literatuře
Tuleň středomořský má své pevné místo v chorvatských literárních dějinách, kde často sloužil jako symbol pro hluboký spánek:

Marko Marulić, otec chorvatské literatury, ve svém eposu Judita (1501) píše o asyrském vojevůdci Holofernovi, že „spal tvrději než mořský medvěd“ (staré místní označení pro tuleně).
Opat Mavro Orbini na počátku 17. století tvrdil, že se tito tvorové dají vycvičit, slyší na jméno a gesty dávají najevo, že rozumí lidské řeči.

Návrat jadranské ikony
Ačkoliv se v roce 1963 zdálo, že byl zabit poslední jadranský tuleň, příroda nám dala druhou šanci. Po desetiletích nepřítomnosti se „mořský člověk“ v posledních letech znovu objevuje na různých místech Jadranu, což dává naději na záchranu tohoto fascinujícího druhu.

Historická zajímavost: Jeden exemplář byl uloven na podzim roku 1908 u Makarské a následně věnován Zemskému muzeu v Sarajevu.