Kostel Panny Marie Karmelské

Kostel Panny Marie Karmelské v Brele: Památník vítězství a mistrovské dílo stavitelů
Kostel Panny Marie Karmelské, známý také jako Panna Maria Vítězná, se nachází uprostřed borovicových hájů na opevněném plató nad čtvrtí Soline v Brele. Tato barokní perla skrývá bohatou historii – příběh víry, hrdinství i tragických osudů mistrů stavitelů, kteří ji budovali.

Historie a zasvěcení
Kostel nechal v roce 1715 postavit makarský biskup Nikola Bijanković jako trvalou připomínku hrdinné obrany města Sinj před mnohonásobnou přesilou tureckého vojska v tomtéž roce. Proto jej zasvětil Panně Marii Vítězné (Gospa od Slavodobića). Kostel byl postaven na půdorysu kříže v charakteristických formách barokního klasicismu.

Zajímavostí je, že kostel původně vlastnili filipeáni, oratoriniánští mniši založení v roce 1575 sv. Filipem Neri. Teprve od roku 1939 patří kostel pod farnost Brela.

Ikona „Panny Marie Vítězné“
Srdcem kostela je ikona Matky Boží s Dítětem – „Panna Maria Vítězná“, mistrovské dílo ze 16. století. Historička umění Zoraida Demori Staničić ji přesvědčivě připsala rukopisu Donata Bizamana, malíře řeckého původu. Donato se se svým bratrem Angelem přestěhoval z Kréty do Otranta v Apulii v první polovině 16. století, kde založili malířskou školu se specifickými, výrazně byzantskými rysy. Přestože nevíme, jak biskup Bijanković tento vzácný obraz získal, dodnes se slavnostně vystavuje před kostelem a nosí v procesí na svátek Panny Marie Karmelské a na svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Stavba zvonice a tragický osud mistrů
Zvonice kostela byla přistavěna dodatečně, její stavba začala v roce 1833. Práce vedli protomistr Pavao Bertapelle a Antun Bertapelle (syn zesnulého Pavla), jeho strýc Jure Andrijin Štambuk se třináctiletým synem Andrijou (který byl již tehdy kamenickým učněm) a Petar Štambuk Andrijin.

Tato malá kamenosochařská dynastie odvozuje své kořeny od stavitele Andriji Bertapelleho, který přišel do Dalmácie z severoitalského města Bassano v 18. století. Ve Vrbosce se rychle udomácnili a asimilovali, přičemž svou prací prodloužili život benátskému baroku v provinciích a obratně spojili místní tradici opracování kamene s uměním práce v barevném mramoru.

Stavbu zvonice bohužel poznamenala tragédie. Po dokončení prvního patra nastoupili mistři 17. července na vlastní gajetu (tradiční dřevěnou loď), aby se vrátili do Vrbosky. V zátoce Radovnja na Brači naložili různé kusy kamene, žlaby a části oken. Navzdory nesouhlasu všech ostatních protomistr a majitel lodi trvali na vyplutí hodinu před půlnocí za mírného větru od pevniny (burin).

Dvě míle od Brače bohužel přetíženou loď zalily vlny a ta se s celým nákladem v mžiku potopila. Jure Štambuk se zachránil na prkně, Petar Štambuk na víku nějaké bedny. V moři strávili patnáct hodin, než je zachránili rybáři, bratři Barbarićovi, u zátoky Dubca na Hvaru. Nešťastný chlapec Andrija Štambuk klesl s lodí ke dnu. Protomistra Pavla Bertapelleho viděli ještě nějakou dobu na zádi a Antuna Bertapelleho slyšeli ještě tři hodiny po nehodě, ale nemohli mu pomoci.

Zvonice jako památník odvážných stavitelů
Až příště navštívíte kostel Panny Marie Karmelské, zapalte svíčku před mariánskou ikonou na památku pracovité stavitelské a sochařské rodiny Bertapelleových a mladého Andriji Štambuka. Jejich úsilí a oběť jsou vtesány do malebné zvonice, jejíž zakončení nám připomíná zvonici u dominikánského kostela v obci Stari Grad na Hvaru.