Kostel Panny Marie Karmelské

Kostel Panny Marie Karmelské nebo Panny Marie Vítězné mezi borovicemi, na oplocené rovině nad Solinem, byl postaven na půdorysu kříže v podobách barokního klasicismu. Byl postaven v roce 1715 biskupem z Makarské Nikolou Bijankovićem na památku hrdinské obrany Sinje proti mnohem větší turecké armádě v témže roce a zasvěcen Panně Marii Slavodobićské. V 19. století byla přistavěna zvonice s otevřenou dřevěnou lodžií na kamenných pylonech. Na počátku byl kostel ve vlastnictví filipinů, oratoriánských mnichů, které v roce 1575 založil sv. Filip Neri a od roku 1939 patří kostel k farnosti Brela.

Bohorodička s dítětem – „Panna Marie Slavodobićská“, ikona ze 16. století, kterou Zoraida Demori Staničić přesvědčivě přiblížila stylu Donata Bizamana, malíře řeckého původu. Donato a jeho bratr Angelo se v první polovině 16. století přestěhovali z Kréty do Otranta v Apulii, kde vytvořili malířskou školu se specifickými osobními rysy a výrazně byzantským charakterem. Nemůžeme však vědět, kde biskup Bijanković získal tento obraz, který je slavnostně vystavuje před kostelem a nese se v procesí na svátek Panny Marie Karmelské a Nanebevzetí Panny Marie.

Zvonice kostela byla přistavěna později. V roce 1833 jej postavili řemeslníci Pavao Bertapelle a Antun Bertapelle, syn Pavla a jeho strýc Jure Andrijin Štambuk se svým třináctiletým synem Andrijou (v těch letech již kamenický pomocník) a Petar Štambuk Andrijin. Základy činnosti oné malé kamenické dynastie v Dalmácii položil stavitel Andrija Bertapella, pocházející ze severoitalského města Bassano v 18. století. Rychle se usadili ve Vrbosce a stali se Chorvaty, a svou prací prodloužili život benátského baroka v provincii a spojili místní tradici zpracování místního kamene s kamenickou dovedností opracovávat vícebarevný mramor. Po dokončení prvního patra odpluli zmínění mistři 17. července vlastní lodí do Vrbosky. Přeprava kamene nebyla nikterak snadná, zvláště když se majitelé obvykle snažili naložit do lodi co nejvíce materiálu. V zátoce Radovnja na Brači pod Selci, odkud Štambuci naložili na naléhání protomistra  a majitele lodě a proti vůli všech ostatních různé kusy kamene, kanály a části oken a hodinu před půlnocí vypluli po mírném větru přes kanál Hvar. Pavla čekala ve Vrboské těhotná manželka se čtyřmi nezletilými dětmi a Antuna Bertapelle jeho manželka s pěti malými dětmi. Dvě míle od Brače přetíženou loď zasypou vlny a v mžiku klesá ke dnu i s veškerým nákladem. Jure Štambuk se zachránil na prkně, Petar Štambuk na víku jakési krabice, když byl patnáct hodin v moři, dokud je nezachránili rybáři, bratři Barbarićové u zátoky Dubac na Hvaru. Přes Zastražišće se dostali do Vrbosky, kde Petar vyprávěl událost Nikole Fabrisovi, tamnímu důvěrníkovi. Nešťastný chlapec Jure Štambuk šel s lodí na mořské dno, na zádi byl nějakou dobu viděn mistr Pavel Bertapelle a tři hodiny po události byl slyšet Antun Bertapelle, ale nemohli mu pomoci.

Zde, až se ocitnete v kostele Panny Marie Karmelské, zapalte svíčku před ikonou Panny Marie na památku pracovité architektonicko-sochařské rodiny Bertapelly a malého Jure Štambuky, kteří postavili malebnou zvonici, která připomíná zvonici vedle dominikánského kostela na Starém Městě na Hvaru.

K 300. výročí postavení kostela, dne 16. 07. 2015 mu vděční obyvatelé Brely postavili památník, který se nachází ve dvoře kostela.