hr | en | de | cz | it | fr | pl | si | ru | sk

Historie turistiky

 

S počátkem cestovního ruchu  v  Brelech je úzce spjato jméno makarského biskupa Nikoly Bjankoviće, který se narodil ve Splitu 1645 a zemřel v Makarské 1730, kde byl i pohřben v katedrále sv. Marka. Biskup postavil v Brelech, v krajině Soline, oratorium řádu sv. Filipa Neriho a kostel Panny Marie Karmelské.  Zůstal uchován  v paměti zejména jako milovník brelanské přírody.Ve volném čase často jezdíval na návštěvu do Brel, kde měl ve zvyku sedět a meditovat pod jednim z nejstarších a nejkrásnějších borových stromů. Vyrostl ze samotného kamene a skláněl se nad mořem. Místní obyvatelé tento unikátní strom pojmenovali po biskupovi - Bjankovićova borovice. Stál před dnešním hotelem Soline. Při stavbě hotelu byl strom, kvůli nedbalosti  stavitelů, zničen.
U příležitosti 350 výročí narození biskupa Bjankoviće, Matica Hrvatska, odbočka Brela,  zasadila r. 1995 novou borovici a postavila biskupovi pamětní desku. To bylo to nejmenší, co mohli Brelané udělat, pro tohoto vizionáře jejich budoucnosti!

Za jedním z prvních konkrétních pokusů o  zahájení cestovního ruchu v Brelech stál  fra (bratr) Andjelo Cvitanović, farář z Bašky Vody, který chtěl prakticky využít založení „Společnosti pro prosperitu a rozvoj blahobytu Dalmácie“, k němuž dal podnět hrabě  Aratzki.Fra Andjelo píše hraběti Aratzkému 18.3. 1897, že ho „jako Chorvat, rodilý syn této země s obdivem považuje za prozřetelného obrozence, po stránce blahobytu, krásné a krotké Dalmácie“. Dále fra Andjelo píše: “ Jsem přesvědčený, že Vaše Vznešené Blahorodí dobře zná celou Dalmácii – přesto si troufám zde zmínit jednu zvláštnost Dalmácie,  jež je svého druhu, kromě toho, že je romantická, rovněž velice zajímavá jako letovisko a léčiliště během celého roku. Tato vzácná krása se nalézá ve vesnici Brela u Bašky Vody, na západ od města Makarska, směrem k  východní části ostrova Brač. Zde se blízko moře nalézá hustý borovicový  les (Pinus), kde lze vždy volně se procházet ve stínu borovice, mořský břeh je tu velmi líbezný a vhodný na koupání.  Je tu mírné podnebí, jelikož se venku daří pomerančům a citrónům , a všude okolo je vše osázené vinnou révou, fíkovníky, višněmi, jabloněmi a jiným ovocem.  Zachoval se tu i malý klášter bývalých mnichů filipského řádu…Toto všechno mě povzbudilo, abych Vaše Vznešené Blahorodí  seznámil s touto krásnou polohou.  Nelitoval jsem výdajů a jako fotograf amatér jsem si přál vyfotit některá místa fotoaparátem malého formátu.“Fra Andjelo poslal hraběti Aratzkému i fotografii Bašky Vody, v níž sloužil jako farář.

Takže ještě jeden vizionář, který si byl vědom  krásy Brel, pochopil, že krása může být základem vývoje všestranného cestovního ruchu. Jeho jméno by nemělo být v Brelech  zapomenuto a měly bychom litovat toho, že během pojmenování ulic, žádná  z nich nedostala jméno fra Andjela Cvitanoviće.Na začátku minulého století, až do I. světové války, přijížděly do Brel, na kratší dobu, bohatší rodiny ze Zadaru, Splitu a Terstu, z nichž byla nejvýznamnější bohatá rodina De Franceschi z Terstu .První dekáda  po I. světové válce nepřinesla nic nového ohledně rozvoje cestovního ruchu.

Teprve rok 1930 přinesl zajímavou událost. Během  své cesty, za doprovodu, podél jadranského pobřeží, královna Marija Karadjordjević, rumunská princezna, když spatřila brelanské lesy  a oblázkovitou pláž, zastavila a okouzlena tím, co viděla, dlouho seděla u cesty a dívala se na tu překrásnou krajinu. Hned poté začala přemýšlet o stavbě zámku v Brelech.Následovaly četné příjezdy hydroplánem s různými odborníky, byla provedena analýza vody, podnebí a složení půdy a posléze byla zahájena jednání o odkupu pozemku. Nakonec ze všeho sešlo, jelikož se do toho vmísila politika, která nemohla dovolit stavbu takového objektu na chorvatském území. Proto byl zámek nakonec postaven u Miločeru,  v Černohorském přímoří.

Za zcela první počátek organizovaného cestovního ruchu lze považovat otevírání prvního penzionu pod názvem „Soline“, jenž v r.1932 zařídila Češka Máša Chmelíková z Prahy, v neobydleném domě bratří Filipa a Mirka Filipoviće.Za jejím příkladem šli místní obyvatelé, kteří otevřeli penzióny ve svých domech  u moře, či stavěli  nové domy za účelem pronajímání. Jednim  z nich byl Filip-Pile Filipović, jehož dům  stál  hned vedle penziónu paní Chmelíkové. Čas od času se podobnou činností zabýval i dr. K. Filipović, poté  Ljubo Žamić,  který postavil nový dům, stejně jako Stanko Bekavac se svou manželkou , Joškou,  Češkou, která byla zaměstnaná v penziónu “Soline”. Ve všech zmíněných objektech byla k dispozici pouze plná penze, jelikož jiný způsob stravování  tehdy neexistoval. Teprve několik let před II. světovou válkou bratři Ivan a Jozo Beroš z Bašky Vody postavili přízemní objekt a otevřeli první buffet – restauraci. Dnes je tam restaurace “Palma”.

V té době v Brelech neexistovala přístupná silnice ani přístav. Neexistoval elektrický proud, voda ani kanalizace. Pokud hosté přijeli autobusem po dnešní magistrále, čekala na ně kolem 1 km dlouhá cesta k moři, která nebyla o nic lepší než kozí stezka. Jestliže pak někdo připlul lodí, musel se vylodit v Bašky Vodě, odkud ho potom některý z “barkarijolů” člunem přepravil do Brel.Hosté měli v pokojích stearinky (svítilny) a v místnosti, která sloužila ke stolování, či venku se k osvětlení používal rybářský “feral “, tehdy známá značka PETROMAX.

Přesto všechno  byl pokrok ve vybavení penziónů patrný. Voda se akumulovala v cisternách, z  nichž byla pak  ručními pumpami poháněna do nádrži na půdě, odkud se pak volným  pádem rozváděla do umyvadel  v pokojích. V každém patře byly dva anglické záchody. Takto bylo dosaženo  základního  standardu.„ Pokoj s tekoucí vodou“ – to bylo velice úspěšné reklamní heslo v  té  době.Plná penze stála tehdejších 50 dinárů  po osobě. Hosty byly převážně Češi, Slováci  a Rakušané, ale i  místní  bohatší  vrstva. Byl to začátek  organizovaného cestovního ruchu.Bylo  založeno Turistické sdružení, které  evidovalo příchozí turisty a účtovalo jim pobytovou taxu. Krom toho bylo proklestěno křoví a upravena promenádní cesta, jež vedla od malého rybářského přístavu až k mysu Dugi Rat. Podél promenády byly postavené lavičky na odpočinek. V tehdejším centru města, na místě dnešní  restaurace „Palma“ byl postaven kandelábr se svítilnou  (feralem), který se večer rozsvěcoval, aby hostům poskytl, jakéž takéž osvětlení. Byl zaměstnán i  zvláštní strážník, který měl za úkol rozsvěcování a zhasínání svítilny a staral se o pořádek a klid na koupalištích.

Pro ilustraci o tehdejší turistické návštěvnosti stačí uvést, že v r. 1934 bylo zaznamenáno 808  přenocování.
Jako zajímavost lze zmínit, že jelikož Češi a Slováci byli nejčetnějšími hosty, byla pro ně jako stimul zavedena tzv. „turistická koruna“, pro kterou platil lepší kurs, a byla uznána každému , kdo mohl prokázat, že je turista.Dalšímu vývoji cestovního ruchu značně přispěla rodina Macháček z Daruvaru, výstavbou hotelu s kapacitou 35 – 40 pokojů.Tento hotel byl později zbořen a na jeho místě postaven dnešní hotel “Soline”.
Následující hotel, přibližně stejně velký, postavili místní, bratři Mate a Petar Ribičić. Je to dnešní hotel “Brela”.Poté zájem o Brela náhle vzrostl. Bohatší lidé začali kupovat pozemky a stavět letní sídla. Byly to krásné, a na tehdejší poměry, luxusní vily.Stačí zmínit vily stavebních podnikatelů Šojata a inž. Batušiće, lékárníka Grliće, ruského emigranta Tarhova, burzovního senzála Smičiklasa (dnes restaurace “Rajská zahrada”), velvyslance Grisogona, profesora Sokoloviće, rodiny Macháček (“Mařenka”), spisovatele Viloviće a skromný domek univerzitního profesora Apsena.Malý domek si zde postavil i pan Rier z Prahy, který zůstal ve vzpomínkách starších měšťanů, jako první člověk, který , doprovázený člunem, přeplaval kanál od Brel k Brači, a přitom to byl invalida z I. světové války, s amputovanou nohou.Začátek II. Světové války přerušil veškerý další vývoj cestovního ruchu.

Po válce bylo vše zanedbané, a navíc  ještě neexistovala cesta, elektrický proud, voda ani  kanalizace. Přesto však postupně turisté začali znovu přijíždět. V době míru cestovní ruch ožívá jako fenix, který vzlétá z popela.Prvních pár let přijížděli většinou krajané. Zajímavé bylo, že s  sebou nosili jídlo, které zde kvůli dávkování, nebylo k  sehnání. Sami si vařili a občas i za pobyt platili v naturáliích.Znárodněním soukromých objektů,(což byla oblíbená praxe komunistického režimu), především hotelů Macháček a Ribičić a několika vil, byl založen Hotelový podnik Brela (Hotelsko poduzeće Brela).

Na začátku 60tých let začali přijíždět zahraniční turisté, především Němci a Rakušané.Začala realizace velkých  infrastrukturních projektů: zavádí se elektrický proud, staví se silnice a malý přístav (lučica) a postupně se řeší problém vody. Nejdříve byl postaven vodovod pro hotel “Soline” ( bývalý Macháček), zachycením pramene v Solinách. Poté byly zachyceny prameny v Bašké Vodě.  Nakonec byl v Makarském přímoří postaven regionální vodovod zásobovaný vodou z řeky Cetiny, čímž byl vyřešen i problém  kanalizace. V té době již na brelanském pobřeží cestovní ruch zapustil hluboké kořeny. Vznikla zde nová turistická centra jako např.: Podrače, Stomarica, Podcrkavlje a Jakiruša s velkým počtem krásných a velmi komfortních  soukromých penziónů, restaurací a bufetů. Kromě toho byl postaven hotel “Pelegrin”. Tímto končí dějiny vývoje cestovního ruchu  v Brelech, setrvává jeho  velkolepá přítomnost a pravděpodobně se dočkáme ještě skvělejší budoucnosti .

Nelze opomenout, že vedle přírodních  zdrojů jsou přece jenom lidé tím nejvýznamnějším  činitelem vývoje. O Brelanech  lze říci, že mají tři základní vlastnosti:  jsou  to velice pracovití  lidé, jsou perfekcionisté (snaží se všechno dělat dokonale) a rádi akceptují novinky, které jsou jim ku prospěchu.Je pozoruhodné, jak se z těchto lidí, bývalých zemědělců, stali vzorní, vysoce profesionální  podnikatelé v cestovním  ruchu a pohostinství. Jejich domy jsou pěkně a vkusně zazířené  a jejich vztahy s hosty jsou vřelé a na vysoké úrovni.  Důkazem toho jsou medaile a plakety, jež byly udděleny hostům, kteří do Brel, do stejných domů přijiždějí dvacet let a déle.Mnozí z nich sem přijíždějí, aby zde oslavili narozeniny, jeden manželský pár dokonce v našem kostele Panny Marie Karmelské oslaví zlatou svatbu. Je jisté, že tak skvělí hostitelé  se nemusí bát o svou turistickou budoucnost.

dr. Ozren Žamić

 

Aktivní dovolenou

Zobrazit všechny
 

Cena Modrý květ 2012.

Akční MODRÝ KVĚT Chorvatské turistické sdružení zahrnuje posouzení uspořádanost chorvatské pobřežní střediska jako celku a jednotlivých prvků.

Brela 35°C
Vlhkost 24.9 %
Tlak 1013 hPa
Viditelnost 10 km
Vítr 22.3 kph
© TZ Brela 2014.       Development:   Nove vibracije d.o.o.